Argentinská doga – tichý lovec

Argentinská doga – tichý lovecTento sněhově bílý pes je bezesporu argentinskou velkou pýchou. Původně byl vyšlechtěn křížením španělských plemen s boxery a buldoky, a to hlavně k tomu, aby hlídal americké plantáže a pomáhal svým pánům při lovu dravé zvěře.

Především ale jde o skvělého hlídače, který se v dnešní době hodí jako strážce rozsáhlejších objektů, ale své uplatnění může najít i jako rodinný mazlíček (pokud se dobře vychová už odmalička, dokáže si oblíbit i děti) – v tom případě si tuto dogu pořiďte už jako štěně, aby se daly potlačit její doslova až lovecké agresivní pudy (v minulosti se běžně využívala v rámci své domoviny při „psích zápasech“), v tomto ohledu je totiž třeba opravdu důsledné výchovy, pán by měl být dominantní, jinak si jej doslova a do písmene podrobí spíš jeho mazlíček. Jednou z výhod je ale například to, že nevyžaduje tolik pohybu jako jiná plemena, takže se obejde bez rozlehlé zahrady a spokojí se s menším dvorkem nebo i městským bytem a pravidelným venčením. A ještě jedno plus? Skoro neštěká, takže nebude nikoho budit…

Toliko na úvod. A kdy vlastně přišla na svět první Argentinská doga? Už ve druhé polovině devatenáctého století jistá vlivná jihoamerická rodina začala šlechtit plemeno, které mělo původně hlídat stáda dobytka proti útokům kočkovitých šelem a přečkat i nehostinné podmínky Kordiller. Definitivního uznání od FCI se Argentinské dogy dočkaly ale až v roce 1973.

Hledáte kvalitní krmivo pro svoji dogu?

Už nemusíte. Dánská holistická krmiva Oliver’s si zamiluje

A jak toto plemeno vlastně poznáme? Je to středně velký pes s mohutnou stavbou těla, výška v kohoutku může dosahovat až sedmdesáti centimetrů a váha i padesáti nebo šedesáti kilogramů. Svalová hmota jako u profesionálního hokejisty, silný krk a hřbet, stejně jako dlouhý ocas, který připomíná tak trochu šavli – ano, je to původem vlastně voják. Nebo spíše policista, protože tvoří často doprovod jihoamerických strážců zákona.

Hladká a měkká srst dosahuje délky maximálně dvou centimetrů, takže tento pes by se měl chovat spíše v bytě (větší mrazy by mu dělaly velký problém, ale podzim v dobře zateplené boudě ještě vydrží). Ve stravě musí mít dostatek vlákniny, naopak uzeniny a mléko jsou pro tuto dogu absolutně nevhodné. V případě adekvátní péče se Argentinská doga dožije klidně i patnácti let, průměrný věk dožití pak bývá podle různých zdrojů uváděn kolem dvanácti let.

I díky „bojovému“ vzezření jde o psa, kterého se často lidé bojí – ale jak již bylo řečeno, stačí odmala pečlivě socializovat a vyroste z něj přátelský živočich, který se svému pánovi odvděčí nehynoucí láskou.

Argentinská doga – tichý lovec

Ohodnoťte tento článek

Může se Vám líbit...