Mýty o psech

Mýty o psech  Kolem psů existuje spousta mýtů a pověr. Pokud Vás zajímá, jestli psí blechy na člověka doopravdy nejdou, čtěte níže.

  • Bojová plemena jsou vždy zlí psi – Obecně se vůbec tvrdit nedá, že je nějaká rasa vždycky zlá. To, jak se pes chová, záleží na celé řadě faktorů, tedy v jakých podmínkách pes vyrůstal, zkušenosti od dalších lidí, se kterými přichází do kontaktu. Další význam mají také genetické předpoklady jednotlivých psů, ty však pouze v souvislosti s tendencí reagovat určitým způsobem. Nejdůležitější faktor je ale výchova.
  • Zlatý retrívr je milé plemeno, které miluje děti, dá se lehce vychovávat – samozřejmě toto tvrzení se přisuzuje i dalším rasám, ale retrívr se všeobecně považuje za dokonalého psa pro rodinu s dětmi. Tato rasa byla šlechtěná pro lovecké účely. Jsou to ovšem psi, kteří potřebují být neustále zaměstnaní. Dají se sice snadno motivovat a rádi s člověkem spolupracují, každopádně pro výchovu musí jejich majitel obětovat hodně času. To, jakým způsobem lidé uvěřili, že má Zlatý retrívr rád děti, je velmi nebezpečné, protože si myslí, že když má ten pes děti rád, musí si od nich nechat všechno líbit. Záleží ale na tom, jak je s ním zacházeno, v jakém prostředí vyrůstá. Pokud je s dětmi od mala a socializuje se s nimi, dbá se na výchovu a důslednost nejen u psa, ale především u dětí, bude k dětem skvělý společník. Psi cítí bolest a potřebují individuální přístup, pokud ho bude dítě provokovat a nenechá ho na pokoji, také má právo si to nenechat líbit, za což pak je neprávem trestán pes, ve většině případech, i když on za to nikterak nemohl.
  • Pes, který štěká, nekouše: toto rčení se používalo už i za dob našich babiček, slouží především dětem, aby se přestali psů bát. Jestli však pes kouše nebo ne vůbec nezávisí tak na štěkotu, jako dalších signálů, které to doprovází. Ke svému štěkání má jisté důvody a jako živí individuální tvorové pořád mohou být trochu nevypočitatelní.
  • Pes, který vrtí ocasem, je přátelský – I toto rčení může přivodit nemalé potíže. Psi využívají mnoho způsobů, jakými ocasem vrtí. Vrtěním mohou signalizovat podlézavost, přitom mají ocas stažený, vrtění vzpřímeným ocasem signalizují agresivitu, vrtí s ním, když jsou rozčilení, vzrušení. Pokud se raduje, vrtí nejen ocasem, ale vrtí se celý. Při pozorování psa se dá jeho dorozumívání ocasem pochopit, ale nedá se tedy jednoznačně tvrdit, že vrtěním dává najevo jen přátelství.
  • Hlídací/pastevecký pes nemá žádný lovecký instinkt – tato pověra se bohužel vychvaluje příliš a tito psi se berou tak, že fungují sami od sebe a není třeba je příliš vychovávat. Pravdou je, že by se tito psi měli k hlídání učit a vychovávat, aby nedocházelo k tomu, že jejich přirozený instinkt jim bude říkat, aby střežili například i to, co není vůbec vhodně, jako běžec, cyklista, apod. Musíme si totiž uvědomit, že hlídací projevy v sobě mají také prvky, které jsou typické také pro lovecké psy. Každého psa je zapotřebí vychovávat a naučit tomu, co od něho poté budeme očekávat.
  • Mezi psem a kočkou panuje nesnášenlivost – opět, jako u všech rčení, záleží, v čem pes, ale také kočka vyrůstá. Pokud vyrůstá pes na dvorku spolu s kočkou, budou na sebe zvyklí, nebude žádný problém. Ovšem ten pes, který v životě kočku neviděl, se bude cítit ohrožen, pak mohou problémy nastat, stejně jako u kočky, která se se psem setká poprvé.
  • S výcvikem psa se smí začít až v šesti měsících – tento mýtus stále někde ještě přetrvává, i když je to pozdě, s výchovou je nejlepší začít v období štěněte, kdy vnímá podněty z okolního prostředí ještě pozitivně, nemá strach, strach je totiž spouštěčem agrese. Také vazba na člověka se u štěněte vytváří v brzkém věku, měli bychom se mu tedy věnovat nejvíce. Pes, který vyrůstal nezávisle a samostatně poté nebude mít ke člověku žádnou vazbu a neporozumí žádným povelům.
  • Starého psa novým kouskům nenaučíš – je samozřejmé, že právě štěně je nejednoduší odchovat. U starších psů se však mozek začíná hůře prokrvovat, proto může docházet k zpomalenému učení. To ale neznamená, že starší pes nemá šanci se naučit něčemu novému, chce to jen více trpělivosti.
  • Pokud máme velkou zahradu, nemusíme chodit na procházky – každý pes ale potřebuje procházky, poznávat neznámé terény, čenichat jiné různé pachy, protože právě tyto činnosti pro něho představují důležitý druh komunikace. Pohyb na procházkách také podporuje tělesné i duševní zdraví psa.
  • Pes se nikdy nesmí uhodit rukou, pouze novinami nebo časopisem – psa bychom však neměli nikdy bít. Jak tedy správně trestat? Trest, pokud se nedá situaci vyhnout, by měl splňovat několik pravidel. Musí přijít okamžitě, dostatečně tvrdě, aby pes toho, co právě špatně udělal, ihned zanechal.
  • Pokud štěně vykoná potřebu tam, kde nesmí, musí se mu do výkalů strčit čumák – tato pověra je velmi nevhodná, protože právě čenich je u psů velice citlivý, ani dítě, když si nestihne říct, že potřebuje na záchod, nedáváme noc do plenky. Nejlepším způsobem, jak štěně naučit čistotnosti je chodit ho venčit co dvě hodiny a za každé vyprázdnění ho řádně pochválit. Na noc je vhodné používat boy nebo klec, protože pes nikdy svou potřebu nevykoná tam, kde spí a řekne si, resp. posunky a chováním oznámí, že potřebuje ven.
  • Bílý pes se musí často koupat – je omyl, protože častým koupáním se také mohou přivodit zdravotní potíže, u bílých psů postačí řádně je kartáčovat a mýt pouze když je to opravdu potřeba.
  • Velký pes se do bytu nehodí, potřebuje zahradu – důležitější je, kolik času psovi věnujeme. Někteří psi, i když mají velkou zahradu, se nedostanou na procházku tak často, jako psi z bytů. Pes potřebuje vycházky stejně, ať už má svůj domov kdekoliv.
  • Psí blechy na člověka nejdou – toto rčení je velký omyl, blechy na člověka totiž jít opravdu mohou.

Mýty o psech

Ohodnoťte tento článek

Může se Vám líbit...