Československý vlčák – ostrý hlídač s duší vlka

Československý vlčák - ostrý hlídač s duší vlkaToto plemeno patří k naší zemi k těm vůbec nejoblíbenějším. Jeho původ se datuje do padesátých let minulého století, účel byl celkem jasný – vyšlechtit psí rasu, která bude mít daleko k plachosti vlků, ale současně bude mít i jejich přirozenou odolnost a sílu, což při křížení německého ovčáka s vlky z Karpat snad celkem podařilo a prarodiče Cézar a Brita mohou být na své potomky z psího nebe právem pyšní.

Českoslovenští vlčáci měli být původně určeni hlavně pro tehdejší armádní psovody, ale nakonec se rozšířili i do mnoha tuzemských domácností. Plemeno bylo mezinárodně uznáno až s koncem osmdesátých let, dnes je jen tak mimochodem uznáváno jako ryze slovenské.

Hledáte kvalitní krmivo pro svého vlčáka?

Už nemusíte. Dánská holistická krmiva Oliver’s si zamiluje

I když jde o krásného a ušlechtilého psa, jeho výchova a výcvik není určitě nic snadného, i když se toto plemeno obecně novým věcem učí dost rychle. Vlčáci jsou tu jen pro zkušené chovatele, kteří mají dlouholetou zkušenost s různými plemeny. Jsou to velcí a statní psi, kteří nepřipomínají vlka jen po vzhledové stránce, ale i pohybem. V závislosti na pohlaví dorůstá v kohoutku až 75 centimetrů a váha se pohybuje kolem 25 kilogramů. Typická je pro tohoto vlčáka hlavně „vlčí“ maska kolem tlamy, oči zbarvené do jantarového odstínu, krátké – ale současně hodně citlivé – uši a také velice dlouhé končetiny (těmto psům sluší klus, jsou velmi vytrvalí a rychlí, olympijský maratón je pro ně navíc spíš kratší trať, protože uběhnout sto kilometrů je pro ně bez problémů).

Srst je velice hustá a uzavřená a na zimu navíc narůstá hustá podsada, vlčáci se díky tomu dají bez potíží chovat venku, pokud jim tedy umožníte i odpovídající výběh (vlastně se jejich chov v bytě ani moc nedoporučuje, a to nejen proto, že nejsou moc skladní) I díky tomu, že nevěří cizím lidem jako jiná důvěřivá plemena, je to skvělý hlídač, který navíc zbytečně moc neštěká a nebudí tak nerudné sousedy . Nevadí jim ani chladné počasí a svému pánovi jsou až nebývale věrní. Pokud jich budete chovat více, utvoří také dobře soudržnou smečku, kterou rozdělí až smrt (totéž se týká i jejich majitele, na někoho nového by asi moc nepřivykli)…

Zajímavé je i to, že se chov Československého vlčáka rozšířil až do Itálie, kde se v dnešních dnech chová jeho nejpočetnější kolonie. V Čechách se chová do značné míry také, každoročně přijde na svět zhruba 150 štěňátek. Na Slovensku ale chov těchto psů upadá a tamní feny přivedou na svět jen několik málo desítek mláďat.

Československý vlčák - ostrý hlídač s duší vlka

Ohodnoťte tento článek

Může se Vám líbit...

  • Berenika Svatošová

    Chodíme s naší ovčandou s kamarádem, který má čs vlčáka – fenku. Je skvělá a svá, s NO se to nedá srovnat, pokud někdo bude u ní počítat s bezhlavou poslušností – narazí. Každý povel si rozmyslí. Ale má k majiteli velmi silný vztah, když odjel na služební cestu, hledala ho ve městě na všech místech, kam spolu chodili.